Trocha statistiky...

V USA jsme strávili 42 dní. V 11 státech jsme projeli 13 000 kilometrů (což je zhruba ekvivalent letu mezi hlavním městem Aljašky a Punta Arenas u Magalhaesova průlivu), šestkrát jsme přejeli kontinentální rozvodí, každý den jsme v průměru jeli 310 kilometrů. Je to také o něco méně, než jsme předem odhadovali, a mimo jiné to znamená, že vzdálenosti vypočítané Google Maps se o mnoho neliší od skutečně ujetých kilometrů. S průměrnou spotřebou 10 l/100 km jsme spálili 13 hektolitrů nízkooktanového benzínu. Celkově jsme během výletu urazili (včetně letů) přes 30 000 kilometrů, tedy 3/4 obvodu rovníku.

Nejvíce jsme ujeli v Kalifornii, a to nějakých 5 000 kilometrů (zhruba ekvivalent letu ze Seattlu do San Francisca a ze San Francisca do New Yorku dohromady). V Kalifornii jsme také strávili nejvíc nocí -- 18; hned potom je Colorado s 8 přespáními a Arizona s 5. Navštívili jsme 18 národních parků, 10 národních monumentů, 6 státních parků a monumentů a 7 velkých měst. Zažili jsme sněžení ve Skalnatých horách i 52 stupňů ve stínu v Údolí smrti, prudké bouře v Badlands i vyprahlé pouště Kalifornie, vyjeli jsme 4 tisíce metrů nad úroveň moře i 80 metrů pod.

Za výlet jsme celkem utratili 193 tisíc Kč, z čehož téměř polovina (85 tisíc) padla na letenky. Další velkou část (46 tisíc) jsme utratili na půjčovném za naše SUV. Benzín nás stál 17 700, jídlo 17 800, ubytování 14 000, vstupy 3 500, suvenýry 3 000, a za další položky (jako vybavení pro kempování) jsme zaplatili 5 000. Celkově nás výlet vyšel výrazně levněji, než jsme odhadovali na podzim, a to i přesto, že jsme za auto zaplatili dvojnásobek oproti původnímu plánu a spotřeba byla o čtvrtinu horší. Průměrné celkové náklady na osobu a den tak činily 1 150 Kč.

Pokud bychom měli vybrat náš nejoblíbenější park, asi by to byl Great Sand Dunes kvůli jeho unikátnosti (kdybych ho neviděl na vlastní oči, snad bych tomu ani nevěřil), ale také díky tomu, že byl prakticky prost turistů. Dále se nám nejvíc líbilo v Bryce Canyon, Badlands, Yosemite... žádný park nás nezklamal. Nejpříjemněji nás ale potěšila americká společnost, to, jak se k nám chovali lidé, které jsme během cesty potkávali. Těžko si dovedu představit podobný výlet po Evropě.

Děkujeme!

Nikdy bychom toho nemohli během 6 týdnů tolik stihnout, kdyby nám nepomohli naši přátelé v USA. Pomohli nám s rezervacemi, půjčením auta, plánováním (a mnohým mnohým dalším); měli jsme kde přespat (ve skutečné posteli po týdnech stanování), vyprat si naše propocená trička, dostávali jsme výborné jídlo (po desítkách burgerů ve fast-foodech), mohli jsme si vyzkoušet rybaření na oceánu a trochu si zastřílet (plus spoustu dalšího), měli si s kým promluvit a dozvěděli a naučili jsme se spoustu nových věcí. Píšu to sice já, ale ostatní hlasitě připomínají, ať za ně poděkuji taky, takže: Kene a Betty, Eddie a Norme, Moki a Garry, Done a Joyce, Vickie, Hannsi a Thorstene, Delene a Barry, Chucku a Denise, DĚKUJEME MOC! Doufám, že jsem nikoho nevynechal.

Poslední hodiny

Po výborné večeři jsme přespali u Kena a Betty. Z postele jsme vylezli někdy kolem deváté, dostali podobně výbornou snídani a vyjeli na poslední krátkou cestu s naší červenou Grand Vitarou. V centru jsme koupili nějaké sladkosti a trička pro naši rodinu doma. Kolem druhé odpoledne se loučíme s Kenem a Betty (strávili jsme u nich dohromady 4 noci a bylo nám tam dobře), naposledy se stavujeme na oběd ve fast-foodu (Burger King, kde jsme toho projedli asi nejvíc), vracíme auto do půjčovny u hotelu Radisson (všechno probíhá rychle a na škrábance zdá se nikdo nehledí) a odvážíme se autobusem na letiště. Máme nějaké 3 hodiny času, takže uploaduji poslední fotky; a za chvilku už procházíme kontrolou a nastupujeme do letadla. Let do Londýna trvá nějakých 9 hodin, ale tentokrát to docela uteklo a člověku ani moc nevadily ty nepříjemné letušky British Airways. Dalších pár hodin v Heathrow trávíme pospáváním na lavičkách (časový posun dělá svoje), abychom dorazili do Prahy v 18:00 po mnohem kratším letu. Je čas se na chvíli rozloučit -- Michal zůstává v Praze, Zuzku odváží maminka do Bratislavy a my s Petrem jedeme do Litomyšle.

Čtvrtek 13.8. (Great Sand Dunes)

V písku bez karimatky se spalo docela dobře, takže se všichni probouzíme celkem svěží. Žádného medvěda ani pumu jsme v noci neslyšeli (a jídlo na stromě zůstalo). V 8 hodin už je docela teplo, takže se jen rychle nasnídáme a vyrážíme na cestu zpátky. Jde se lépe než včera, protože slunce zatím tolik nežhne, písek je chladnější, a hlavně jdeme většinu cesty z kopce. Vracíme se do kempu, celkově jsme tedy v Great Sand Dunes ušli něco kolem 23 kilometrů, což je asi nejvíc hned po Yosemite. Máme pořádný hlad, takže hned opouštíme park a jedeme směrem k dálnici do Denveru, přičemž se při první příležitosti stavujeme u Carl's Jr. Fastfoodové jídlo, ale výborné po dvou dnech na sušenkách a studených fazolích. Večer dorážíme ke Kenovi a Betty do Denveru a zakončujeme tak road trip stejně, jak jsme ho začali.

Středa 12.8. (Great Sand Dunes)

Tenhle park je snad to nejzajímavější, co jsme za celých 6 týdnů v Americe viděli (takže to nejlepší nakonec). Nejvyšší písečné duny v Severní Americe (300 metrů), které tvoří písečnou "poušť" napříč asi deset mil dlouhou, bezprostředně sousedí se štíty hor, lesem, loukami a potokem plným pstruhů -- naprosto úchvatná podívaná (a v každé denní době jinak unikátní), o kterou jsme se přitom museli dělit s nejmenším množstvím turistů ze všech národních parků, které jsme tady navštívili. Ráno jsme vylezli na jedny z nejvyšších dun. Z kempu se to zdálo jako hračka, ale duny byly vyšší, než jsme si mysleli, a navíc sypký písek šplhání rozhodně neulehčoval. I když ještě nebylo takové horko (kolem 30 stupňů ve stínu), písek byl hodně horký, a celkově jsme se shodli, že to byla asi nejnáročnější pasáž ze všech túr, které jsme v USA absolvovali. Nakonec jsme se ale nahoru všichni vyškrábali, užili si nádherný výhled (a taky cestu dolů). Před obědem jsme šli do Visitor centra pro povolení k přespání v divočině (backcountry permit) pro dnešní večer a kolem jedné vyrážíme na desetikilometrovou cestu kolem dun. Jdeme pořád v písku, přičemž často překonáváme kopečky a menší duny, takže do cíle (primitivního kempu na druhé straně dun, kde kolem nás vůbec nikdo není) se dostáváme až po 4 hodinách. Po cestě se zastavujeme u potoka a trochu se osvěžujeme. Stavíme stan, jídlo věšíme 3 metry do vzduchu na větev (kvůli medvědům a horským lvům, kterých tu žije mnoho) a užíváme si divočiny (za celou cestu jsme nikoho nepotkali). Po setmění sledujeme meteorický roj Perseidy, obloha je opět úplně dokonalá, bez světelného znečištění.

Úterý 11.8. (Mesa Verde)

Vstáváme brzy, abychom se dostali včas do Visitor centra v parku Mesa Verde a koupili si lístky na prohlídku skalního puebla. Vybrali jsme Cliff Palace, je to největší podobné pueblo v Severní Americe -- působivě vystavěné ve výklenku skalní stěny, zdálky vypadá jak vlaštovčí hnízdo. Slézáme s rangerem dolů a procházíme se po pueblu. Zbytek dopoledne jsme strávili prohlížením ostatních archeologických zajímavostí parku (několik dalších skalních puebel a starší usedlosti na planině nad kaňonem). V Mesa Verde toho je spousta a člověk by tam mohl strávit mnohem víc času než to jedno dopoledne, které jsme měli my. Po obědě odjíždíme pryč na východ směrem k Great Sand Dunes, cestou se dostáváme do vlhčích horských oblastí (kolem už to vypadá spíš jako v Alpách) a přejíždíme znovu kontinentální rozvodí, přičemž se dostáváme 11 tisíc stop vysoko (asi 3 a půl kilometru). Večer přijíždíme do parku a zabíráme jedno z posledních míst v kempu (kemp je to dost malý).

Pondělí 10.8. (Navajo, Monument Valley)

Ráno opouštíme Grand Canyon, jedeme na východ podél útesu, kudy už jsme jeli v pátek, a zastavujeme u nejvýchodnější vyhlídky. Máme před sebou dlouhou cestu, skoro 600 kilometrů, celé v indiánské rezervaci. Asi v polovině se zastavujeme u Navajo National Monument (pueblo vybudované pod útesem), dáváme si procházku něco přes míli dlouhou a pokračujeme dál k Monument Valley. Původně jsme chtěli jen projet kolem po hlavní silnici, ale necháváme se zlákat, platíme vstupné indiánům a vjíždíme na hodně špatnou prašnou cestu přímo mezi skály (však máme SUV, tak to chce aspoň trochu využít). 20 dolarů za tu zábavu rozhodně stálo, i když nás těch 15 mil cesty připravilo o čtvrt nádrže. K večeru dorážíme do kempu u Mesa Verde, na chvíli jsme vlezli do bazénu a dlouho se vyhřívali ve výřivce.

Neděle 9.8. (Grand Canyon)

Celý den trávíme u Grand Canyonu. Náš kemp je přímo v Grand Canyon Village, kousek od zastávky autobusu (celým parkem projíždí několik linek, vše je zdarma). Necháváme se dovést k vyhlídce Kaibab, kde začínáme sestup dolů do kaňonu. Nešli jsme až k řece, ale i tak jsme se docela zapotili (i když bylo mnohem příjemněji než předtím v Zionu nebo Yosemitu) a dostali se k několika krásným vyhlídkám po cestě; ráno byla sice v kaňonu docela mlha, ale během dne se výhled o hodně zlepšil. Krásný den -- celkově máme štěstí na počasí (nerad bych to teď zakřikl). Túra nám zabrala nějaké 3 hodiny, zbytek dne jsme strávili zpátky nahoře popojížděním po rúzných vyhlídkách a procházením stezky, která lemuje jižní okraj kaňonu. Oběd v Grand Canyon Village, i když jsme původně chtěli vařit (to se posouvá na večeři). Dnes ráno mají být 4 stupně.

Sobota 8.8. (Meteor Crater, Walnut Canyon, Sunset Crater, Wupatki)

Z kempu u Meteor Crater do Grand Canyonu to jsou sice jenom 2 hodiny cesty autem, ale trvá nám to celý den, protože po cestě je tolik věcí k vidění. Ráno si prohlížíme samotný Meteor Crater (první dokázaný kráter vzniklý nárazem meteoritu a stále nejlépe zachovaný na světě), procházíme se po okraji, velice působivý pohled. Odtud popojíždíme pár kilometrů do Walnut Canyon, kde jsou ve stěně kaňonu stará indiánská puebla. Projíždíme se kousek po Route 66. Zastavujeme se na oběd ve Flagstaffu a pokračujeme k monumentu Sunset Crater, což je velmi dobře zachovalý sopečný kužel. Dáváme se krátký výstup na jednu ze sopek a procházíme se po lávové stezce. Odtud je jen pár mil k Wupatki National Monument, kde je několik velkých indiánských puebel. Postupně si je prohlížíme a pak se vracíme na hlavní silnici, jedeme na sever a vjíždíme do národního parku Grand Canyon. Slunce už je nízko, takže hezky osvětluje východní část kaňonu (západní část není moc dobře vidět také proto, že v oblasti je několik požárů). Pohled je to úchvatný.

Pátek 7.8. (Petrified Forest)

Ráno se loučíme s Chuckem a jeho rodinou a vyrážíme směrem k Petrified Forest. Jak postupujeme dál na severovýchod, stoupáme v nadmořské výšce, poušť ustupuje lesnaté krajině a hodně se ochlazuje (takže když přijíždíme do parku, je už docela příjemně). Procházíme se zkamenělým lesem mezi skalami, které hodně připomínají Badlands. Kousek dál v parku jsou také zbytky starého indiánského puebla s původními kresbami na skalách kolem. Přejíždíme dál na sever do Painted Desert, kde jsou krásné vyhlídky na barevné skály kolem. Sjíždíme z parku na dálnici a jedeme na západ; zastavujeme se v Burger Kingu a večer přijíždíme do kempu u Meteor Crater. Je to krásný kemp, po dlouhé době stavíme stany na husté zelené trávě.

Čtvrtek 6.8. (Phoenix)

Vstáváme kolem deváté a vyrážíme na výlet, který nám doporučil Chuck -- nějakých 200 kilometrů arizonskou pouští. Prohlížíme si ghost town u bývalého zlatého dolu, všudypřítomné vysoké kaktusy a pusté hory jako vystřižené z nějakého hororu. Projíždíme kolem několika nádrží, ale tahle voda nijak nemění pouštní charakter okolní krajiny. Dáváme si sendvič v Tortilla Flats a pokračujeme dál po nezpevněné silnici, na které se ztěží vejdou dvě auta vedle sebe; krásné výhledy na poušť. Zpátky k Chuckovi a jeho rodině se vracíme odpoledne a s potěšením zkoušíme jejich bazén (venku je kolem 43 a voda má nějakých 31, tedy asi dvakrát tolik než oceán, ve kterém jsme se koupali předevčírem). Večer dostáváme od Denise skvělé mexické jídlo. Budeme si jen těžko znovu zvykat na fast food!

Středa 5.8. (Joshua Tree)

Probouzí nás horko, takže vyjíždíme poměrně brzy. Kempovali jsme v jižní části národního parku a teď pokračujeme na severozápad, kde se teprve začínají objevovat Joshua trees a pro tento park typická seskupení kamenů a skal (často připomínají obličeje a jsou podle toho pojmenovaná). Je pořádné horko (později odpoledne máme 47) a jasno, takže pěší turistiku omezujeme na několik krátkých procházek po značených stezkách (mezi kaktusy, joshua trees a skalami). V autě se vždycky pěkně zchladíme, takže celkově je v parku docela fajn -- jenom pár lidí a příroda je krásná. Snažíme se dostat k rybníku (nebo snad nádrži) avizovanému v průvodci, ale všechna voda je pryč (takže mezi skalami už přežívá jen pár myší a chřestýšů). Projíždíme celý park a dostáváme se ven na severním okraji, jedeme po prakticky prázdné, úplně rovné silnici (které jsme dali přednost před dálnicí); zastavujeme na oběd a jedeme dál do Arizony směrem k Phoenixu (benzín najednou zlevňuje o 30 centů za galon, jsme pryč z Kalifornie). Podél cesty vidíme několik větrných vírů (čertíci), vypadají jako malá tornáda. K večeru jsme rádi, že dorážíme k Chuckovi.

Úterý 4.8. (San Diego)

V San Diegu si prohlížíme Balboa Park (největší městský park v USA), pěkná španělská koloniální architektura, ale hlavně nádherné zahrady. V San Diegu je příjemně, kolem 30 stupňů a od oceánu fouká čerstvý vzduch, ale slunce docela praží, hledáme místo ke koupání. Sjíždíme k oceánu, přejíždíme na ostrov Coronado a prohlížíme si jeden z nejstarších hotelů v USA (viktoriánský Del Coronado) a zůstáváme na pláži hned vedle hotelu. Pláž je nádherná, oceán je studenější než včera, ale vlny jsou skvělé, takže se jimi necháme vláčet pár hodin. Jsme jenom 10 mil od mexických hranic. Před 4 vyklepáváme písek z uší a odjíždíme na severovýchod směrem k Joshua Tree. Dostáváme se do vnitrozemí, do pouště, a teplota roste až na 44. Přijíždíme do kempu v národním parku a jsme tu prakticky sami (ono kempování v poušti v létě moc lidí neláká). Ale teď už se ochlazuje a je příjemněji. Občas vidíme nějakého zajíce nebo ještěrku, ale jinak je to tu pusté.

Pondělí 3.8. (Los Angeles)

Z Malibu jedeme do LA podél pobřeží, zatáčíme doleva na Sunset Boulevard a jedeme k Hollywoodu kolem Beverly Hills. Zastavujeme u Universal Studia a procházíme si City Walk. Pak přejíždíme na Hollywood Boulevard k chodníku slávy, který si celý procházíme, a pak už vyjíždíme z LA pryč (je to o poznání méně příjemné město než SF, i když na zdejší poměry máme příjemné počasí -- ve městě něco kolem 33). Snažíme se vyjet z města po Highway 1, ale doprava je strašně hustá a každých pár set metrů je semafor, takže se vracíme na dálnici (celkově ale řízení v LA lepší, než jsme čekali). Pokračujeme na jih a na půl cesty k San Diegu zastavujeme na pláži, kde zůstáváme zbytek odpoledne. Voda je docela teplá, vzduch je poměrně chladný a na pobřeží jsou velké vlny, docela jsme se vyřádili (plavat se ale prakticky nedá, člověk se nedostane přes vlny do klidnější vody). K večeru dojíždíme do Valley Center k Deleně a Barrymu, kde dostáváme skvělou večeři a vyčerpaní jdeme spát.

Neděle 2.8. (Big Sur)

Opouštíme SF a pokračujeme dál na jih po Highway 1. Narozdíl od cesty z Eureky máme krásný den bez mlhy, teplota pod dvaceti stupni, takže na slunci je docela příjemně. Zastavujeme se několikrát a jen se kocháme pobřežím; Highway 1 je často posazená úplně na okraj útesů a točí se nad oceánem. Zaparkujeme v jednom ze státních parků podél cesty a jdeme na půlhodinovou procházku, prohlížíme si zblízka pobřeží, velké kraby a malé rybky, které odliv uvěznil v malých jezírcích mezi skalami. Popojíždíme o kousek dál a dostáváme se do oblasti Big Sur. Zastavujeme u vodopádu přímo na pláži; nádherný pohled. U Santa Barbary se dostáváme do první pořádné dopravní zácpy, ale do kempu v Malibu se nám daří dojet ještě za mizejícího světla, i když na stavění stanů ho už mnoho nezbývá. Kemp je dost přelidněný a hlučný, ale v docela pěkném prostředí (na to, že pár kilometrů daleko leží milionová megalopole).

Sobota 1.8. (San Francisco)

Dnes do města vyjíždíme sami. Chvilku nám trvá, než se nám podaří rozumně zaparkovat (v San Franciscu je to docela problém, stejně jako je tam zajímavé jezdit s manuální převodovkou, protože skoro každá ulice je tam do kopce, přitom těsně před vrcholem obvykle bývá stopka nebo semafory), a pak vyrážíme na lodi na Alcatraz -- skvělý výlet, počínaje výhledem z trajektu při cestě na ostrov přes prohlídku samotného bývalého vězení až po krásnou přírodu, která se na Alcatrazu také dá najít. Zůstáváme tam asi tři hodiny a procházíme se po skále. Zpátky v SF si pak prohlížíme Fisherman's Wharf, bývalý přístav a rybí trh, kde se to nyní hemží turisty. Nakonec přejíždíme do parku Presidio až těsně pod Golden Gate, to už ale začíná padat opravdu hustá mlha, je zima a dostáváme pořádný hlad. Večer nám Vickie udělala špagety (bude těžké zase přejít na fastfoodovou stravu).

Pátek 31.7. (San Francisco)

První den v San Franciscu jsme strávili prohlídkou města, kde nám průvodce dělal Thorsten (syn Hannse a Vickie), což bylo skvělé. Prošli jsme se při pobřeží a zdálky si prohlédli Golden Gate, projeli jsme několik parků, vyjeli na Twin Peaks, dali jsme si pivo v nejvyšším patře budovy Bank of America (asi nejvyšší ve městě, krásný výhled na přístav a Alcatraz), svezli se v cable car (lanovka) a prohlédli si Chinatown, kde jsme si také dali nějaké čínské jídlo (docela dobré). Večer jsme se vrátili do Los Gatos, Hanns a Vickie pro nás udělali k večeri barbeque a bylo to všechno moc dobré. Dali jsme si místní kalifornské (plus nějaké německé) pivo a šli spát.

Čtvrtek 30.7. (Point Reyes)

Někdy v 8 ráno se loučíme s Donem a Joyce a vyrážíme zase na cestu -- pokračujeme kousek na jih po interstate 101 a pak se dostáváme na kalifornskou highway číslo 1, která se klikatí podél pobřeží až dolů do LA. Je to velice pomalá silnice, ale jede se po ní mnohem příjemněji než po dálnici pár kilometrů dál ve vnitrozemí; highway 1 nabízí úchvatné pohledy na Pacifik. Když jsme vyjížděli z Eureky, byla samozřejmě celá v mlze, ale pár mil na jih už bylo jasno -- ovšem jak jsme se blížili večer k San Franciscu, zase se objevila. Zastavili jsme v rezervaci Point Reyes a jeli se podívat ke slavnému majáku, ale celý kraj se topil v mlze a byla pořádná zima. Stejně jsme ale neměli moc času, takže jsme pokračovali dál do města, přejeli Golden Gate a dostali se do Los Gatos (což si překládáme jako Kocourkov), kde bydlí Vickie a Hanns, u kterých přespíme.