Středa 12.8. (Great Sand Dunes)

Tenhle park je snad to nejzajímavější, co jsme za celých 6 týdnů v Americe viděli (takže to nejlepší nakonec). Nejvyšší písečné duny v Severní Americe (300 metrů), které tvoří písečnou "poušť" napříč asi deset mil dlouhou, bezprostředně sousedí se štíty hor, lesem, loukami a potokem plným pstruhů -- naprosto úchvatná podívaná (a v každé denní době jinak unikátní), o kterou jsme se přitom museli dělit s nejmenším množstvím turistů ze všech národních parků, které jsme tady navštívili. Ráno jsme vylezli na jedny z nejvyšších dun. Z kempu se to zdálo jako hračka, ale duny byly vyšší, než jsme si mysleli, a navíc sypký písek šplhání rozhodně neulehčoval. I když ještě nebylo takové horko (kolem 30 stupňů ve stínu), písek byl hodně horký, a celkově jsme se shodli, že to byla asi nejnáročnější pasáž ze všech túr, které jsme v USA absolvovali. Nakonec jsme se ale nahoru všichni vyškrábali, užili si nádherný výhled (a taky cestu dolů). Před obědem jsme šli do Visitor centra pro povolení k přespání v divočině (backcountry permit) pro dnešní večer a kolem jedné vyrážíme na desetikilometrovou cestu kolem dun. Jdeme pořád v písku, přičemž často překonáváme kopečky a menší duny, takže do cíle (primitivního kempu na druhé straně dun, kde kolem nás vůbec nikdo není) se dostáváme až po 4 hodinách. Po cestě se zastavujeme u potoka a trochu se osvěžujeme. Stavíme stan, jídlo věšíme 3 metry do vzduchu na větev (kvůli medvědům a horským lvům, kterých tu žije mnoho) a užíváme si divočiny (za celou cestu jsme nikoho nepotkali). Po setmění sledujeme meteorický roj Perseidy, obloha je opět úplně dokonalá, bez světelného znečištění.